Uhlohydráty v psím žrádle.

Uhlohydráty v psím žrádle.

O všech druzích uhlohydrátů v psím žrádle (zejména s pšenicí a kukuřicí) se pravidelně píší negativní zprávy. Jsou tato tvrzení pravdivá, nebo se jen prosadila věčným opakováním? Nebo snad mají původ v marketingu a propagaci a ti, kteří si je vymysleli, se snaží čtenáře uvést v   omyl?

Původní potrava.

Vlci, předchůdci našich psů, měli velmi pestrou potravu. Lišila se od potravy býložravců – dokázali si ulovit malé hlodavce, požírali mršiny, exkrementy (fekálie spásačů, např. koní) atd. Všechny tyto složky potravy tedy měly spojitost se zvířaty živícími se rostlinami a semeny. Tato semena většinou pocházejí z různých travních druhů. Obecně se tato travní semena nazývají „zrna“. (https://en.wikipedia.org/wiki/Grain).

Všeobecně se ví, že když vlci zabijí velkého spásače, nejprve sežerou obsah žaludku, včetně natrávených rostlin a semen. Když chytí například myš nebo lumíka, sežerou je celé, včetně obsahu žaludku a střev.

V důsledku toho se jejich potrava částečně skládala/skládá z uhlohydrátů (natrávené rostliny a semena). Uhlohydráty, stejně jako bílkoviny a tuky, představují zásadní složku vlčí potravy, a tudíž i potravy našich psů.

Farm-Food - Ancient-Pharaoh-and-his-Canis-Lupus-Familiaris-Dog-hunting-together.pngProtože předchůdci našich psů stále častěji hledali potravu v lidských sídlech (u kočovných nomádů a lovců-sběračů), pozvolna se adaptovali na stravovací vzorce s   větším obsahem škrobu a menším podílem masa. Nejnovější genetický výzkum ukázal, že v trávení škrobu existují mezi vlky a psy rozdíly.

Tento genetický výzkum je popsán v článku časopisu „Nature“ z 23. ledna 2013 “The genomic signature of dog domestication reveals adaptation to a starch-rich diet”.

(Ability to digest human foods important in domestication of dogs)

Během procesu domestikace se zažívací trakt předchůdců psů pozvolna více adaptoval na trávení škrobu, protože se stejně jako lidé často museli spokojit převážně s chlebem a ovesnou kaší. Semena lidé alespoň dokázali snadno skladovat, a tak velký podíl potravy prvních psů obsahoval také uhlohydráty z těchto semen.

Uhlohydráty se přeměňují v glukózu, kterou pes potřebuje pro své tělesné funkce.

Pro březí a laktující feny je určité množství uhlohydrátů v potravě dokonce nezbytné. Pokud má fena v období březosti a laktace příliš nízký přísun uhlohydrátů, mají čerstvě narozená štěňata malou šanci na přežití.

Z výše uvedeného vyplývá, že semena (tj. zrna) představují již od počátku podstatnou složku vlčí potravy a ještě podstatnější v případě předchůdců našich psů.

Proč mají tedy lidé k zrnům v psím žrádle tak negativní postoj?

V textu výše jsou několikrát zmíněny „natrávené rostliny a semena“. Není-li škrob v   semenech (zrnech) dostatečně předtráven, uhlohydráty (kvůli krátkému střevu u psů) nejsou v tenkém střevu dostatečným způsobem stravitelné a do tlustého střeva doputují nezpracované (jako škrob). V něm dochází ke kvašení, které vede k tvorbě plynů a průjmům. V divočině jsou semena předtrávena enzymy a bakteriemi v zažívacím traktu (žaludek a střeva) kořisti.

V psí potravě proto zrna (a jiné produkty obsahující škrob, jako jsou kořínky a hlízy) musí být „předtrávena“, jinými slovy: škrob musí „prasknout“, aby mělo psí střevo možnost uhlohydráty dále trávit. Kořínky, surová zrna a hlízy (např. brambory) jsou nestravitelné nebo těžko stravitelné i pro lidi, kteří mají střeva v poměru sedmkrát delší, a způsobují tvorbu plynů, střevní křeče a vodnatou stolici.

K tomuto „prasknutí“ neboli „uvolnění“ škrobu dochází, když se produkt jistou dobu zahřívá (vaří).

Protože toto uvolnění, zvláště během extruze (křupavé kuličky, které zůstávají na hladině), není kvůli krátké době zahřívání dostatečné, dochází k problémům s trávením, a v důsledku toho k   střevním potížím.

Kvůli těmto obtížím mají lidé tendenci přistupovat k veškerým potravinám obsahujícím zrna stejně odmítavě. Když se však zrna (rýže, kukuřice, pšenice a čirok) řádně uvolní, jedná se o cenné zdroje nezbytných živin.

Dalším důvodem, proč se lidé o zrnech vyjadřují negativně, je případ alergie na gluten. Alergie na gluten (celiakie) může být způsobena pouze zrny obsahujícími látku gliadin, např. pšenicí, ale u psů se vyskytuje méně, než se obecně myslí. Střevní potíže popsané výše jsou často výsledkem neúplného uvolnění zrna a jsou vykládány jako „alergie na gluten“. Kukuřice, rýže a čirok žádný gliadin neobsahují.

Shrnutí:

  1. Zrna (semena) jsou součástí potravy v divočině žijících vlků, předchůdců psů.
  2. Výzkum (závěr roku 2012, počátek roku 2013) ukázal, že zažívací trakt předchůdců našich psů se během domestikace adaptoval na stravovací vzorec s větším obsahem škrobu a menším podílem masa.
  3. Psi potřebují uhlohydráty.
  4. Zrna (všech druhů) jsou vynikající zdroj uhlohydrátů.
  5. Zrna se musí plně „uvolnit“, jinak představují nejlepší cestu k problémům.
  6. Farm Food využívá pouze předem řádně uvolněná zrna (kukuřice, pšenice, rýže a čirok).
  7. Kukuřice, rýže a čirok neobsahují žádný gliadin, a tak nemohou způsobit „alergii na gluten“.
  8. Tvrzení o škodlivosti zrn se nezakládá na faktech, právě naopak!

(c) Březen 2013

Gerrit de Weerd, B.Sc.

Print Friendly, PDF & Email